Veřejnost často vytýká, že školy jsou odpoutané od reality, zaměřené jen na výuku a nepřipravují pro život. Jsem si jista, že naše škola do této škatulky celou svou podstatou nespadá. A letos jsme k našemu propojení se životem přidali další stupínek – profilové dny. Napříč třídami, ročníky si studenti dle svých zájmů vybírali aktivity na tři dny. A bylo z čeho vybírat – sportovní, kulturní, vzdělávací, estetické, na domácí půdě školy i po celé České republice, jednodenní i vícedenní. Prostě každý si přišel na své a tady je malá ochutnávka toho, co vše se dělo:

Soudilo se...

Zhlédli jsme dvě soudní přelíčení u krajského soudu v Ostravě. Na základě předem zaslaných anonymizovaných rozsudků v trestních věcech se tak mohli žáci přímo seznámit s podobou sepsaných rozsudků. Následoval virtuální soudní proces, do něhož byli zapojeni sami žáci. V případě simulovaného líčení byly našim účastníkům rozdány role soudce a jeho dvou přísedících, státního zástupce a jeho poradce, dále nesměla chybět dvojice obhájců, stejně jako osoba obžalovaného. Veřejnost připadla na ostatní žáky a vyučující, zatímco vedle samotného vedení procesu obstaral soudce všechny ostatní role, tj. svědky a jednotlivé znalce. A pak už se celý proces rozjel na plné obrátky.

Kreslilo se, vyrývalo, seznamovalo s uměním v Ostravě...

Hledáš inspiraci? Řešením je zoo. Ve výbězích či voliérách, klecích i teráriích měli naši žáci možnost zobrazit svůj zvířecí model v dynamickém pohybu i relativně klidné póze – že během několika hodin vznikla krásná a výstižná díla, to dosvědčují fotografie zdařilých prací našich žáků.

A výtvarně se makalo i ve škole...

Žáci si vyzkoušeli, že rytí matrice je nejen tvůrčím, ale i fyzicky náročným procesem. Výsledné tisky, které vznikaly jak technikou hlubotisku, tzv. suchou jehlou, tak technikou linorytu, opravdu za všechnu tu víc než pětihodinovou námahu stály.

Umělcem v Ostravě. Jako první jsme navštívili malířský ateliér mladého umělce MgA. Vlastimila Nenadála, poté jsme se seznámili s prostory Fakulty umění OU. Školou nás provedl a do života studentů umění zasvětil MgA. Václav Rodek, ArtD. Dál naše cesta pokračovala do centra Ostravy, kde jsme absolvovali besedu s Mgr. Ilonou Rozehnalovou a Mgr. Martinem Mikoláškem v Klubu Fiducia o tom, co obnáší práce kurátora, galeristy a taky jaké je to hýbat kulturním životem v Ostravě.

Seznámili jsme se také se základními principy grafického designu, problematikou vizuálního smogu ve městech a analyzovali více či méně nepovedené grafiky, s nimiž se lze v ulicích setkat. Následně pak sami vytvářeli grafické návrhy pro věci, jež na rozdíl od mnoha propagovaných produktů skutečně zkvalitňují lidský život, ale které nejsou pro komerční svět lukrativní. Vzniklo několik zajímavých návrhů například na vodu, čistý vzduch, zeleninu nebo třeba dobré mezilidské vztahy.

Cestovalo se za historií...

Na dva dny za památkami UNESCO. Výjezdu předcházel wokshop s teoretickými základy k exkurzi, během následujících dvou dnů jsme pak společně navštívili zámek v Litomyšli, Kutnou Horu, poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou a konečně i románskou baziliku sv. Prokopa a židovské město v Třebíči. Studenti tak měli šanci nahlédnout do naší historie prostřednictvím toho nejlepšího, co v naší zemi vytvořila předchozí pokolení.

Krásu historie jsme však zkoumali i v Ostravě. Žáci měli možnost prohlédnout si jak sakrální stavby, tak stavby významných obchodních domů či bank, stejně tak i obytné domy a vily. Stavby nejstarší i nejnovější, modernistické, funkcionalistické i secesní, kontroverzní i příkladné. Vycházkový okruh jsme zahájili u kostela sv. Josefa Dělníka, prošli až k Nové radnici a ukončili v Domě umění, na trase jsme neopomenuli ani několik významných skulptur z městského mobiliáře.

A nezapomněli jsme ani na Landek. Exkurze se skládala ze dvou částí. Nejprve to byla expozice důlního záchranářství, kterou řadíme mezi největší svého druhu na světě. Mezi historické skvosty s mezinárodním významem patří např. nejstarší dochované dýchací přístroje z roku 1884 či těžká potápěčská souprava Siebe-Gorman z roku 1920. Ve druhé části studenti „fárali“ do dolu, kde byli seznámeni s tím, jak nebezpečná a náročná byla práce horníka v průběhu 19. a 20. století. Celou expozici výrazně obohatil průvodce, bývalý horník, velmi poutavým výkladem.

A co Dolní Vítkovice? Prošli jsme VYSOKOPECNÍ OKRUH s prohlídkou BOLT TOWER. Studenti se dozvěděli vše o historii vzniku i zániku vysokých pecí na Ostravsku o výrobě železa a vše o vysoké peci.  Nejprve jsme výtahem vyjeli na Bolt tower. Po schodech jsme postupně sestoupili níže a nahlédli jsme i dovnitř vysoké pece, osahali jsme si všechny vstupní materiály, ze kterých se železo vyrábí.

A co třeba stará auta? Kopřivnická Tatra Trucks, a.s., nám naservírovala prohlídku výrobní haly několika typů nákladních automobilů Tatra. Průvodci, kterými byli dlouholetí pracovníci Tatry, nám podrobně popsali celý proces výroby, popovídali o sesterském závodu Tatra Metalurgie, a.s., a zaměstnankyně z personálního úseku nám přiblížila možná uplatnění po vysoké škole. Nechyběla také návštěva Muzea nákladních automobilů Tatra a Slovenské strely.

Je libo něco akčnějšího...

Na programu byla prohlídka HZS Ostrava-Fifejdy a také setkání s hasiči na jejich pracovišti. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí o fungování stanice, jak vypadá směna hasičů a jakými pravidly nebo spíše rozkazy je třeba se neustále řídit. Sympatičtí hasiči nám představili jak své zázemí na stanici, tak i technické vybavení a různé vozy a hodně jsme si toho vyzkoušeli! Např. jak se zachází s hydraulikou, jak se správně stříká s hadicí a jak se trénuje v polygonu. A navíc jsme neplánovaně viděli reálný výjezd hasičů k požáru. Naštěstí vše dobře dopadlo a my jsme odcházeli spokojení i poučení.  112 a 150 byla klíčová telefonní čísla, která nás mj. provázela Hasičskou záchrannou stanicí v Ostravě-Zábřehu. Výjezdový hasič ing. Jaromír Vlaštuvička nás zcela zasvěceně provedl celou budovou. Představil nám nejen samotné zázemí hasičů (od jídelny, posilovny až po ložnice), ale také telefonní a kamerovou ústřednu, prostory krajského ředitelství, myčku a sušárnu hadic, tzv. „špinavou“ šatnu, mycí boxy a samotné garáže, kde jsme měli možnost zblízka poznat hasičská vozidla, jejich dokonalé vybavení a online výjezdový systém s tištěním výjezdového listu a mapy místa události.

A pomáhat neumí jen hasiči, ale naučili jsme se to i my. Přednášet o první pomoci nám přijela naše bývalá absolventka Eliška Kubínová, která nyní pracuje jako zdravotní sestřička na urgentním příjmu MNO. Naši studenti se dozvěděli, jak postupovat v případě, že někdo zkolabuje a je např. v bezvědomí. Vyzkoušeli si prakticky kardiopulmonární resuscitaci, u dospělého člověka či malého dítěte, naučili se šátkový obvaz horní končetiny nebo jak správně udělat tlakový obvaz. Všem zúčastněným se přednáška o první pomoci velmi líbila a věřím, že v případě potřeby by dokázali pomoci.

A něco klidnějšího...

V úvodu do rybaření se žáci seznámili s cestou, jak se stát rybářem. V teoretické části jsme řešili povinnosti rybáře a rybářský řád. Žáci si vyzkoušeli a osahali rybářské vybavením, zkusili si navázat háček s olůvkem a sestavit prut. V praktické části jsme se učili manipulaci s prutem a navijákem. Na školním hřišti jsme nahazovali na cíl a ke konci jsme si zahráli rybářského "krále střelců“.

Kolik řečí umíš...

It’s My Cup of Tea aneb naši studenti v roli anglických dam a džentlmenů s přátelskou konverzací u šálku anglického čaje s mlékem a domácích sušenek. Všichni zúčastnění si také osvojili pravidla etikety při pití čaje a naučili se i spoustu užitečných frází. Při skládání slov z vlastních těl se i pěkně protáhli.

A když anglický čaj, tak i skotské tance, třeba Ceilidh, které jsou velmi dynamické a přinášejí každému dobrou náladu. Kromě toho jsme se dozvěděli něco o Skotsku a jeho kultuře ze zábavného kvízu, rozdělili se do klanů MacDonald a MacArthur, vyzkoušeli si několik disciplín Skotských her (například Caber Toss – vrh břevnem), zahráli si na skotské dudy a zazpívali skotské písně.

Studenti z vyšších ročníků měli možnost si otestovat své znalosti angličtiny, a to zkušební verzí Cambridge zkoušky B2 First. Zjistili, kde jsou jejich silné stránky a na čem je naopak ještě třeba zapracovat před tím, než se vydají zkoušku dělat naostro a pokusí se o získání tohoto mezinárodně uznávaného certifikátu.

A že se pořád mluví o médiích, tak jsme se jim také koukli na zoubek...

Kdo v České republice vydává až pět set zpráv denně a kdo je prodává a nakupuje? Bez jaké instituce by se neobešla žádná televizní stanice, noviny či zpravodajský web? My už to víme. Je to pražská ČTK. Během exkurze jsme se dozvěděli nejen to, jak funguje, ale také jsme mluvili přímo s jejími redaktory a navštívili newsroom, kde zprávy vznikají nebo se editují. Odpoledne jsme se seznámili s českým fotografem Michalem Krausem, jenž nás provedl výstavou Czech Nature Photo a během krátkého workshopu nám ukázal alespoň některé fotografické tipy a triky.

A nezapomněli jsme ani na region. Prošmejdili jsme přenosový vůz TV Noe, nechali se namaskovat v maskérně, vyzkoušeli si práci s kamerou, četli ze čtecího zařízení do kamery ve studiu, ze kterého se chvilku po nás vysílalo živě, navštívili střižnu a na vlastní kůži si vyzkoušeli dabing.

A bez reklamy by to nešlo. Čím vším se nás snaží reklamy přesvědčit, že ten jejich produkt je pro nás to nej? Proč vznikají reklamy humorné, příběhové nebo absurdní? Jak se dostaly Cola a Kofola na štědrovečerní stůl? A na jaké reklamní strategie sází společnosti, které vyrábějí produkty škodlivé lidskému zdraví? Na to a mnohé další otázky hledali odpovědi studenti nižšího gymnázia na dopolední besedě ve škole. Poté, co pořádně prozkoumali marketingové pasti, se studenti pustili do vlastní tvorby a sami natáčeli chytlavé reklamy na obyčejné či škodlivé věci. Protože když uděláte dobrou reklamu, prodáte naprosto cokoli, nebo ne?

A co třeba kousek vědy (medicína, zoologie, botanika, psychologie)...

Planetární stezka v Opavě nám přinesla model Sluneční soustavy, jehož jednotlivé planety i planetky jsou v měřítku přibližně 1:627 milionům kilometrů rozmístěny po Opavě a jejím okolí. Prohlídka začíná před radnicí, kde ve středu kašny s vodotrysky spočívá žulový model Slunce. V těchto dnech jej zdobí barevná dekorace připomínající 800 let od založení města. Naše exkurze končila u planety Saturn, další planety a trpasličí Pluto se nacházejí až v okolních obcích. Žáci získali nejen spousty poznatků o Sluneční soustavě, ale mohli se kochat i krásnou architekturou města Opavy.

A že z naší školy vychází mnoho studentů medicíny, přidali jsme i obor lékařství - laboratoř klinické biochemie a hematologie EUC Polikliniky v Porubě. Všichni jsme se dozvěděli, co se děje s krví ihned po odběru, jak probíhá její zpracování pomocí přístrojů a jak se vyhodnocují výsledky. Pomocí mikroskopu jsme sledovali, co vše lze pozorovat v moči pacienta.

Navštívili jsme Národní superpočítačové centrum IT4Innovations, dozvěděli jsme se, k čemu se využívá superpočítač Karolina a jaké jsou nároky na jeho provoz.

A nakoukli jsme i do duše skrz psychoanalýzu Sigmunda Freuda v Příboře. Po prohlídce a přednášce v rodném domě jsme se procházeli v zahradách přilehlého piaristického kláštera, kam piaristé přenášeli část výuky svých žáků. Před domem jsme nezapomněli na foto na měděné pohovce, která je symbolem psychoanalýzy.

Přírodovědci navštívili v Brně Ústav soudního lékařství, kde na nás dýchala smrt ze všech rohů. Po přednášce si žáci užili zajímavou prohlídku muzea doplněnou o historky k jednotlivým exemplářům. Na novorozenou holčičku, kterou matka strčila do mrazáku, asi hned tak nezapomeneme. Optimističtější už to bylo v Botanické zahradě přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, kde jsme se mohli kochat nad krásou rostlin a vyzkoušet si, co poznáme.

Zájemci o zoologii pro změnu studovali v ostravské zoo chování zvířat. O tom, že být chovatelem v zoo neznamená jen krmit zvířata, proč v té ostravské nemají kapybary a že všechna zvířata v zoo jsou zadarmo, jsme se dozvěděli díky ochotě Mgr. Jany Pluháčkové, hlavní zooložky ostravské zoo. Po krátké přednášce se studenti naší školy zúčastnili i praktické pomoci chovatelům- zametali, čistili či připravovali krmivo - a všichni nakonec zhodnotili, že se jedná o opravdu namáhavou a úctyhodnou práci.

A když věda, tak i umění...

Divadlem Antonína Dvořáka od sklepa až po střechu. Mistr osvětlení pan R. Orenič představil tento ostravský kulturní klenot i z druhé strany. Studenti měli možnost prohlédnout si divadelní zákulisí, sklady, techniku, osvětlení, točnu, ale také samotnou půdičku divadla.

A nechyběl ani workshop s naší absolventkou Bárou Vašíčkovou, současnou studentkou činoherního herectví na pražské DAMU. Bára nám v rámci prezentace představila svou školu, prozradila záludnosti náročného přijímacího řízení a také tajemství všech předmětů, které se na této specifické umělecké škole vyučují. Krátce jsme nahlédli do světa divadla, filmu, reklamy i studentského života. Žáci si vyzkoušeli hereckou techniku práce s dechem, několik jazykolamů sloužících k rozmluvení nejen hercům, ale také předvedli své improvizační „herecké“ vystoupení.

Do Beskyd, jako když kamenem dohodíš...

K vodnímu dílu Šance. U hráze nás očekávala zaměstnankyně, která nám pustila film se základními informacemi o hrázi a dále nás provedla po celém areálu. Poutavě nás seznámila se zajímavostmi o přehradě Šance. Většině se asi nejvíce líbilo ve štolách, zejména nás uchvátil počet schodů, které jsme museli překonat, ale taky zajímavosti, které se týkají štol. Dozvěděli jsme se, že přehrada patří do povodí Odry, Ostravice rozděluje Moravu a Slezsko, přehrada musela být modernizovaná po obrovských povodních v roce 1997, ve štole je okolo 800 schodů, je zdrojem pitné vody a vytváří se pomocí vody z přehrady energie.  A pokořili jsme i  Lysou horu a přidali exkurzi na meteostanici. V tomto extrémním prostředí funguje sběr meteorologických dat už velice dlouho. Prohlédli jsme si moderní i historickou měřicí techniku, která se často používá jako záložní systém. I díky nádhernému počasí to byla perfektní akce.

A k regionu patří i Nošovice a Marlenka. Pivovar Radegast v Nošovicích - prohlédli jsme si provoz, seznámili jsme se s postupy vaření piva a asi nejvíce nás překvapilo, jak moc je výroba automatizovaná. Na provozu, kde se vyrobí kolem 60 000 lahvového piva denně, byli jen 3 pracovníci.

Návštěva Marlenky - po krátkém představení historie a fungování firmy Marlenka, ke kterému jsme ochutnali některé ze základních výrobků, jsme se přesunuli na provoz, kde jsme aktivně komunikovali s přednášejícím a u toho sledovali, jak se tyto lahodné medové dobroty vyrábí.

A tohle všechno je jen malá ochutnávka třídenního profilového maratonu.