Hned v prvním školním týdnu jsme se my, čerstvě pasovaní třeťáci a septimy, společně pod vedením paní profesorek vydali na sportovní kurz do Rakouska.
V 7:45 jsme se všichni sešli u autobusu a v 8 hodin ráno vyrazili. Noční sovy, které nemají rády brzké vstávání, to poté dospávaly v autobuse a my ostatní jsme si krátili čas povídáním. Cesta byla dlouhá, ale pan řidič byl moc hodný a každé 2 hodiny jsme měli přestávky na protažení a doplnění zásob pro hladové krky. Nakonec i naše cesta měla cíl, a tak jsme po 10 hodinách dorazili do Campanula Campu, kde jsme byli ubytovaní. Po předání klíčů jsme se rozdělili do chatek a následně začali s vybalováním. Po všem tom stresu na nás čekala večeře, na niž vždy byla první servírovaná polévka a poté hlavní jídlo, což v pondělí byly zrovna lasagne. Upřímně, takové obrovské porce jsme doopravdy nečekali, a TA CHUŤ... Dáváme tedy michelingskou hvězdu. Noci nás šetřily, protože jsme si ani nemuseli vytahovat spacáky, jaké bylo teplo.
V úterý nás čekal první vodácký kurz na raftech na řece Möll. Ačkoliv oblékání se do neoprenu a vybírání správných velikostí nebyla vůbec jednoduchá záležitost, nakonec se nám podařilo navléct si všechny vrstvy, boty, záchrannou vestu i helmu a čekalo nás už jen poučení o bezpečnosti a cesta autobusem na předem určené místo nalodění. Po výkladu o tom, jak se máme na vodě chovat a jak se neutopit, jsme vyfasovali pádla a šli si zchladit hlavu do malého vodopádu. Následně si nás instruktoři rozdělili do raftu a pádlovalo se. Ze začátku to vůbec nebyl lehký úkol a trvalo nám dlouho, než jsme se všichni zkoordinovali. Pluli jsme krásných 15 kilometrů až zpátky do kempu. Cestou jsme zažili vodní útoky ostatních raftů i skákání ze skály do vody. Třešničkou na dortu však byla vodní skluzavka, na které jsme se pořádně vydováděli. Ruce nás bolely jako čert, ale my se nevzdali a hned po příjezdu jsme si sbalili batohy a vyrazili se podívat na krásné scenérie zdejších vodopádů.
Ve středu jsme po švédských (rakousko-českých) stolech na snídani vyrazili na ferratu. Autobus nás zavezl až do střediska, kde už na nás čekali horolezečtí instruktoři s helmami a lezeckými úvazky. Zde jsme si také zapůjčili koloběžky, na kterých jsme poté jeli necelou hodinku rakouskou přírodou až na začátek ferraty. Tam se naše skupina rozdělila na horolezce a odpočívaře. Všichni očekávali, že to bude lehká trasa vhodná pro začátečníky, ale nakonec jsme se cítili jako úplní profíci, protože to rozhodně nebylo tak snadné, jak nám bylo řečeno. Alespoň ne psychicky. I přes boje s výškou a s úzkými záchytnými kolíky jsme se úspěšně dostali až na konec. Pak už jen stačilo vzít koloběžky, dojet zpátky do půjčovny a jet zpátky do kempu. Byl to děsivý, ale zároveň skvělý zážitek.
Ve čtvrtek byl pro nás připraven celodenní výšlap do Vysokých Taur. Předpověď hlásila, že má pršet, a tak jsme si všichni sbalili především pláštěnky. Výšlap nahoru nám dal docela zabrat. Ti rychlejší jedinci se oddělili, zatímco ti pomalejší si užívali krásy rakouských hor a krav, které se zde v národním parku volně pásly. Nahoře jsme se občerstvili v horské chatě Arthur-von-Schmid-Haus, každopádně moc jsme se tam nezdrželi, protože se k nám kvapem blížil silný déšť. Dolů jsme došli úplně promočení. Ani jeden centimetr našich šatů nezůstal suchý, ale i přes nepříznivé podmínky se nám všem podařilo ve zdraví dojít dolů. Po chvilce klidu se už blížil večer a s ním i naše poslední noc v kempu, a proto jsme ani na chvíli neváhali, popadli kytaru a začal vcelku soukromý koncert pro vybranou společnost. Struny kytary se rozeznívaly po celém kempu stejně jako zpěv, kterým jsme rozhodně nešetřili. Jak se říká, to nejlepší na konec.
V pátek jsme vstali časně ráno, abychom se stihli obléknout do neoprenu a vyrazit na rafty. Úsek, který jsme tentokrát zdolali, byl kratší, zato vlny rozhodně bouřlivější. Taky trochu poprchávalo. Na závěr ti nejodvážnější jedinci skočili přes palubu a mrazivá voda je odnesla zpět až do kempu. Poté jsme si už jen sbalili svých pět švestek, společná fotka se všemi účastníky zájezdu a cesta zpátky domů. Únavu jsme zahnali dalším hraním na kytaru a posloucháním písniček. Nakonec jsme se všichni v pátek večer vrátili šťastně do Ostravy.
Uběhlo to jako voda a my bychom tímto chtěli všem poděkovat za organizaci a přípravu programu našeho sportovního kurzu. Děkujeme našim skvělým profesorkám za pevné nervy, panu řidiči, který nás v pořádku dopravil tam i zpět, všem instruktorům, díky kterým jsme měli příležitost vyzkoušet si plavbu na raftech i lezení po skalách, a taky celému týmů Campanula Campu, který se o nás celý týden tak hezky staral. Děkujeme.
