Drazí čtenáři, byl jsem požádán o to, abych zhodnotil měřicí víkend na Morávce, který proběhl ve dnech 28.-30. 3. Jelikož jsem pouhý redaktor, rozhodl jsem se zeptat na názor člověka, který se v tomto oboru vyzná. Myslím tím ředitele, zakládajícího člena a zároveň mluvčího vědecké společnosti Vy Vždycky, š. a. s., pana Tomáše Krupníka.
Pane Krupníku, jak dlouho už provozujete svoji organizaci?
Tak začali jsme vlastně první den měřicího víkendu a vznikli jsme za účelem ukázat, že i naše gymnázium má skvělé mladé perspektivní vědce.
Jak hodnotíte organizaci a průběh akce?
Myslím, že organizace proběhla skvěle, po celý čas o nás bylo skvěle postaráno a pořád jsme měli co dělat. Ubytování bylo nad očekávání a hry byly zábavné a zároveň poučné.
Co říkáte na váš předvedený výkon?
Nedokážu se zbavit dojmu, že jsme měli dovézt lepší umístění. Bronz a čtvrté místo jsou určitě krásná umístění, ale my měli na víc. V GPS hře nám nešlo vše tak úplně podle taktického plánu a přecenili jsme fyzické možnosti některých členů týmu, ale to už se holt ve světě vědy stává a štěstí přálo jiným. Je třeba zvednout hlavu a soustředit se již na školní výkony.
Nějaká připomínka na závěr?
Hlavně bych chtěl poděkovat za skvělou organizaci a průběh akce a říct, že je škoda, že to byl poslední takový víkend, ale jak říkám, svět vědy je nestálý a kdo ví, co se může stát, ale i tak chci všem říct, že mohou litovat, pokud se nezúčastnili ani jednoho takového víkendu. Dále bych chtěl říct, že jako seskupení Vy Vždycky končíme činnost. Byly to krásné dlouhé tři dny intenzivní a produktivní práce, ale musíme již jít každý vlastní akademickou cestou.
Arnošt Pátek, 2A4
Ve dnech 28.-30. března jsem se zúčastnila výjezdu Dvakrát měř, jednou řeš! Když jsem si podávala přihlášku, představovala jsem si, že budu chodit po horách, měřit různé věci, jejich vlastnosti, látky, hmoty, že to bude velmi unavující apod. Jenže jsem netušila, že opak je silnou pravdou. Najednou jsem viděla svět z pohledu našich vyučujících fyziky v úplně jiných rozměrech a postřezích. Musím se přiznat, že fyzika nepatří mezi mé nejsilnější a nejoblíbenější předměty, ale tento víkend jsem se opravdu bavila. Nejen že jsem zjistila plno nových informací - např. že 1 vlas unese 10 dkg šunky, ale taky jsem poznala plno nových lidí a navázala kontakt s profesory i mimo školu.
Program profesoři připravili skvělý a já je můžu jedině pochválit. Po návratu jsem začala litovat toho, že jsem jela poprvé a že jsem nejela už dříve. Kdyby se tento projekt ještě někdy uskutečnil, s podáním přihlášky bych neváhala.
Eliška Bartková, 5A8
Zakončení projektu Dvakrát měř a jednou řeš proběhlo na stejném místě jako jeho zahájení a rozhodně nebylo o nic méně boží. Jsem si jistá, že budu mluvit za nás všechny zúčastněné absolventy, když řeknu, že jsem moc ráda, že jsme měli tu možnost jet i na poslední výjezd, a to i přesto, že už nejsme studenty Gymnázia, a i přes to, že náš tým všechny soutěže oficiálně prohrál.
Morávka nás opět nezklamala a tentokrát nám přálo i počasí. Konečně jsme se podívali do hráze vodní nádrže Morávka a taky jsme si parádně užili sobotní výlet na Kotař přes Prašivou. Nechybělo ani oblíbené čvachtání v bazénku a večer zbyl i dostatek volného času na hraní společenských her.
Samozřejmě hlavní účel výjezdu je práce s dataloggery, a ty jsme využili opravdu všestranně při orientační hře s šesti stanovišti, na kterých jsme měli za úkol něco naměřit. Zkoumali jsme sílu lidského vlasu, rychlost švihu rukou, salinitu připravených roztoků, kapacitu plic a v neposlední řadě i napětí mezi vhodně zapojeným obvodem z ovoce. Co se ale týče vlastního měření v týmech, tentokrát se lišilo. Měli jsme za úkol naučit se videoanalýze v programu Logger Pro. To povzbudilo kreativitu snad všech, a výsledné projekty proto opravdu stojí za to!
Je smutné, že to byl poslední výjezd v rámci tohoto projektu. Obdivuji všechny organizátory, že dokázali vytvořit něco tak úžasného, a doufám, že je naše nadšení motivuje k organizaci dalších podobných akcí. Protože není nic lepšího než dělat něco, co Vás baví, s lidmi, které máte rádi, a ještě se u toho naučit něco nového a užitečného.
Monika Spasovová, 8A8
Osmadvacátého dubna dopoledne se na parkovišti Josefa Kotase sešlo pár desítek lidí k sobě zdánlivě nepatřících. Ve skutečnosti se jednalo o profesory a studenty nedalekého Gymnázia Ostrava-Hrabůvka, kteří nedočkavě vyhlíželi svůj autobus. A ptáte se, kam jsme se my studenti a profesoři v pátek chystali? No přece na již IV., a bohužel nejspíše poslední, výjezd s projektem Dvakrát měř, jednou řeš. Samozřejmě je otázkou, kde zakončit sérii tak skvělých víkendů, prostřednictvím kterých jsme se hravou zábavou mohli naučit tolik nových věcí. Myslím, že odpověď je jasná. Přece tam, kde to všechno začalo, a to na Morávce v Beskydech.
Náš autobus dorazil přesně na čas, a jen co zastavil, začali jsme nakládat školní věci a naše zavazadla. Půlhodinovou cestu autobusem provázely naše vzrušené rozhovory, protože jsme se už nemohli dočkat nových poznatků a zážitků.
Počasí nám celý pátek přálo, a proto se naše výzkumná výprava hned po příjezdu vydala na exkurzi do nedaleké hráze Morávka. Kromě pořízení nádherných fotek jsme se dozvěděli o historii této hráze a povodních, které zdárně překonala, ale co víc, jak, z čeho a proč je postavená. Po opuštění vnitřku hráze jsme byli opravdu rádi za hřejivé sluneční paprsky, protože v tunelu, pod vrstvami betonu, byla opravdová zima. Po obědě se také nezahálelo. Nové členy naší výzkumné výpravy jsme učili zacházet s dataloggerem. Po večeři jsme se shromáždili ve společenské místnosti, kde jsme se učili opět nové věci v počítačovém programu pro dataloggery, které pak většina použila ve svých víkendových projektech. Sobotní ráno bylo poněkud chladné a sychravé, takže s mírnou nechutí jsme v osm hodin opustili hotel a vydali se směrem k vrcholu Prašný. Během výšlapu se obloha vyjasnila, my jsme se radovali z krásného dne a nápady na projekty byly čím dál kreativnější. V dobré náladě, i když trochu unavení, jsme ve dvě hodiny dorazili zpátky k hotelu na oběd. Po odpoledním klidu, kdy někteří odpočívali po výšlapu a někteří pracovali na projektech, došlo na závěrečnou hru s GPS v dataloggerech. Za úplné tmy se náš tříčlenný tým zdárně vrátil na hotel a vyčerpaně jsme usedli k večeři. Na závěr si absolventi naší školy na večer připravili pokus o pulsování krve, která za určitých podmínek může pohnout celým lidským tělem.
Nedělní ráno bylo ve jménu ladění projektů, zjišťování chyb a zoufalých pokusů o opravení. Po snídani jsme se sbalili a prezentovali námi zvolené a naměřené pokusy. Po obědě jsme si oblékly památeční trička na poslední fotku aneb „nahoď dres a ukaž bicák“. Nakonec nám po vyhlášení nezbylo než „hajdy“ domů.
