V listopadu minulého roku se studenti Patrik Kula, Tereza Chybová a Lukáš Kroček účastnili překladatelské soutěže, kterou organizoval Goethe Institut. Úkolem bylo přeložit nebo složit vlastní báseň. Naši studenti se rozhodli přeložit z němčiny do češtiny báseň německého autora Jana Wagnera s názvem Kapitáni. Jejich překlad byl úspěšný a studenti sexty A se svou prací soutěž vyhráli.
Jan Wagner - Kapitáni Připlouvajíce kapitáni jdou k nám, vklouzli pyšně přímo k vdovám, v zátoce vdov, se plně zakotvili s nosem nahoru, kolem potloukali, vyhýbali se jim plni ješitnosti Duben, s jarem však zaplanou, třešňoví však zůstanou pleli, pleli pole zestárlí vousy po těle Staří muži s rybími jmény, mlčky, Okouni, Platýsi, Tresky lepí mušle na dveře, okenice. Zanzibar, Madagaskar- vidíce příběhy o naplých plachtách lodích vypráví Mlčící muži zlatě opálení, slyší skrz listí utopení, utopení minulosti, muži jdouce na podzim, se kývali ve větru jako po dvou rumech kývajivše Stojí stále za záclonou, nevidí mě, já je vidím, mé obrysy v jejich moři, příliš tmavnou Překlad: Patrik Kula, Tereza Chybová, Lukáš Kroček
Jan Wagner - Die Kapitäne gingen in unserer straße an land und schlüpften unter bei den witwen, ankerten in der witwenbucht, hoch und stolz. wir wahrten den abstand, kreisten skeptisch wie in mickrigen einbäumen um sie herum. april, und in den gärten legte die blühende flotte der kirschbäume ab: sie blieben, scheuerten das rasendeck, schoben die weiße bugwelle eines vollbarts vor sich her. schweigsame männer mit fischen im namen, einsilbig, silbrig, herr barsch, herr dorsch, herr butt – wir klebten wie pfahlmuscheln an den türen und fensterläden, lauschten auf madagaskar, sansibar, tauschten wörter wie glasperlen aus, kalfatern, brigg, persenning ... stille männer mit braungebeizten gesichtern noch im herbst, wenn das rauschen, das rascheln der ertrunkenen durchs laub der hecken ging in den kälteren nächten – an manchen feiertagen fand man sie schwankend in einem wind mit der stärke von zweikommaacht promille. sie stehen weiter hinter den gardinen, sehen mich nicht, der ich sie sehe vom dunklen garten, zu winzig in ihrer see.