Doc. MUDr. Ondřej Volný, Ph.D., absolvent našeho gymnázia, obhájil v dubnu letošního roku ve svých 35 letech titul docenta neurologie, a stal se tak nejmladším docentem neurologie v České republice. Více o něm se můžete dočíst ve zpravodajství TV Polar, ale také v rozhovoru, který s ním v covidovém období uskutečnili naši studenti.

Profese, místo působení

• Doc. MUDr. Ondřej Volný, Ph.D., FESO - v letech 2018 až 2019 působil jako lékař a klinický výzkumník na Univerzitě v Calgary – Calgary Stroke Program & Hotchkiss Brain Institute. Po návratu z Kanady s rodinou zakotvili v rodné Ostravě

Studium

• Gymnázium, Ostrava-Hrabůvka, 1998-2006
• třídní učitel: Gabriela Milatová, Ivana Kvasnicová
• Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně (v letech 2006 až 2012), v roce 2016 postgraduální titul Ph.D.

Abychom si přiblížili váš pracovní život, mohl byste nám říci, kde a na jaké pozici pracujete? Popřípadě jakými profesemi už jste za svou pracovní kariéru prošel?

V současné době působím na Neurologické klinice ve Fakultní nemocnici Ostrava jako zástupce přednosty pro vědu a výzkum a neurolog na jednotce intenzivní péče, dále vyučuji neurologii studenty medicíny na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně a na Lékařské fakultě Ostravské univerzity v Ostravě. Klinickému výzkumu se věnuji jak v Ostravě, tak v Brně v rámci Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC) a nadále spolupracuji se svými kolegy z Kanady, Velké Británie, USA a Švýcarska.

Pokud to není tajné, můžeme prosím vědět, na čem právě pracujete?

V současné době se výzkumně věnuji rehabilitaci pacientů po cévní mozkové příhodě a využití magnetické rezonance v rámci zobrazení mozku. S kolegy z rehabilitační kliniky jsme začali výzkumný projekt zaměřený na robotickou rehabilitaci chůze a horní končetiny u pacientů, kteří jsou postižení oslabením končetin a zhoršením chůze po proběhlé CMP.

Co vás napadne jako první při vyslovení Gymnázium, Ostrava-Hrabůvka?

Vybaví se mi 8 příjemných a svým způsobem bezstarostných let strávených se spolužáky, ze kterých se stali celoživotní přátelé.

Vzhledem k vašemu povolání jste musel jít po studiu gymnázia na vysokou školu. Jaká škola to tedy byla a proč právě tato volba?

Již na základní škole bylo mým snem studovat medicínu a poznat zahraničí. Vystudoval jsem jednu z nejlepších českých lékařských fakult – Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Již za studií jsem se věnoval výzkumu. Výsledky své práce jsem prezentoval v angličtině na jedné zahraniční vědecké konferenci a nejspíše svým zapálením jsem zaujal přednostu kliniky zaměřené na léčbu cévních mozkových příhod v Calgary (Calgary Stroke Program), profesora Andrewa Demchuka. Díky mému mentorovi v ČR (prof. Mikulík z Brna) se nám podařilo získat grant a financování a já jsem hned po dokončení medicíny mohl odjet na 6 měsíců do Calgary, což byl pro mě splněný dětský sen a velká motivace v rámci mého profesního směřování. Po 6 měsících jsem se vrátil do ČR, věnoval se neurologii v Brně a po úspěšném dokončení tréninku mladých lékařů, tzv. rezidentura, jsem v roce 2018 odjel na 16 měsíců zpět na kliniku v Calgary, kde jsem se opět věnoval cévním mozkovým příhodám a stal jsem se alespoň na čas kanadským lékařem (tzv. stroke fellow).

Co považujete za své největší životní úspěchy? Ať už v práci, nebo v osobním životě?

Za svůj (resp. společně s manželkou za náš) největší úspěch považuji narození syna v roce 2018. Za velký úspěch také považuji to, že se mi celkem daří skloubit náročný program lékaře, vedoucího kliniky, výzkumníka a vysokoškolského pedagoga s rodinným životem. Času sice moc není, ale my ho naštěstí dokážeme trávit efektivně.

Často slýchám mezi svými vrstevníky, že chtějí zastávat stejné povolání jako jejich rodiče. Byl toto i váš případ?

Mí rodiče nejsou lékaři - maminka pracuje ve zdravotnictví jako fyzioterapeut. Mým lékařským vzorem vždy byla a stále je babička – velmi úspěšná a renomovaná dětská lékařka a genetička.

Ve vašem životopise jsme se dočetli, že předáváte své zkušenosti mladým budoucím lékařům na Ostravské univerzitě. Je mezi mladými lidmi zájem o toto náročné povolání?

Naštěstí ano. Každoročně se v rámci všech lékařských fakult v ČR (Praha, Plzeň, Hradec Králové, Brno, Olomouc a Ostrava) hlásí na medicínu tisíce studentů. Ani po úspěšném složení přijímaček a nastoupení na medicínu však není zajištěno, že student studium úspěšně dokončí. Pamatuji si, že v našem ročníku nás začínalo 400 a dokončilo 240. Studium medicíny je opravdu časově a mentálně náročné a ne každý si na začátku studia (anebo ještě na gymnáziu) uvědomí, do čeho se pouští a co ho čeká – není to jen úspěšné složení zkoušky z anatomie, jak všichni známe z filmů o Básnících. Ale to je na delší povídání – třeba někdy osobně na gymnáziu (nebo jak jsme říkali my „gymplu“).

Jakým oborům se nejčastěji chtějí studenti po ukončení studia věnovat?

V současné době v rámci interních oborů (tzn. tam, kde se neoperuje) vládne kardiologie (specializace zaměřená na srdce a oběhový systém). Naštěstí i o neurologii je zájem, který v posledních letech lehce narůstá – neurologie je totiž multidisciplinární obor, navíc se věnuje nejméně prozkoumanému lidskému orgánu (mozku). V rámci diagnostiky využíváme nejmodernější přístroje, jako je například magnetická rezonance, pozitronová emisní tomografie, ultrazvuk, elektrofyziologické metody jako EEG (vyšetření mozkové aktivity) nebo EMG (vyšetření nervů a svalů). Co se týká úspěchů léčby, tak např. v léčbě cévních mozkových příhod patří ČR ke světové špičce. Navíc je důležité si uvědomit, že se stárnutím populace bude přibývat pacientů s poruchami paměti (tzv. demencí) a někdo se o tyto pacienty bude muset postarat.

V rámci chirurgických oborů k těm oblíbeným (především u kluků) patří ortopedie, neurochirurgie či kardiochirurgie. Jedná se o velmi náročné operační obory – člověk se totiž musí takzvaně vyoperovat!

Doporučil byste mladým lidem jít cestou studia medicíny? A prosíme o zdůvodnění vaší odpovědi.

Pokud máte rádi přírodní vědy, máte rádi výzvy, rádi se učíte, myslíte si, že jste psychicky odolní, pokud na sobě chcete neustále pracovat a vzdělávat se, a pokud vám nevadí, že měsíčně mimo běžnou pracovní dobu v nemocnici strávíte čtyři až osm 24hodinových služeb, tak jednoznačně ano.