Profese

• výzkumník v superpočítačovém centru IT4Innovations, Ostrava-Poruba

Studium

• Gymnázium, Ostrava-Hrabůvka, 2005 - 2013
• třídní učitel: Eva Stádníková
• Bc. a Ing. studium počítačových věd na Fakultě informatiky VŠB-TUO (2013 – 2018)
• PhD. studium počítačových věd na superpočítačovém centru IT4Innovations (2018 - dosud)

Životní úspěchy

• umístění na několika mezinárodních programovacích soutěžích
• půlroční stáž na univerzitě ETH v Zurichu

Vzpomínky na gymnázium

Na gympl vzpomínám moc rád. Byli tam fajn učitelé, spolužáci a celé prostředí školy se mi líbilo. Se spolužáky se pořád pravidelně scházíme, během celého studia na výšce jsem docházel pravidelně na gympl učit v robotickém kroužku a snažím se taky chodit na dny otevřených dveří, abych mohl jednou za čas pokecat s učiteli.

Jaký je běžný den programátora?

Už rok je běžný den homeofficový. Vypadá to tak, že se ráno probudím, nasnídám, zapnu počítač, začnu pracovat a někdy učit.

Učit? Jak jste se k tomu dostal?

Na výšce mě hodně bavilo doučovat své spolužáky. Na Facebooku jsem si psal s desítkami, nebo i stovkami lidí, bavilo mě jim radit a pomáhat s učivem. Chtěl jsem to zkusit ve formálnějším prostředí, vyučovat na vysoké škole. Byla to pro mě jedna z hlavních motivací, proč jít studovat na doktorát. Chtěl jsem zjistit, jaké to je z té druhé strany.

A jaké to je?

Je to velmi zajímavá zkušenost. Tím, že mi studenti byli věkově velmi podobní, jsem často vypadal, že jsem mladší než oni. Ze začátku jsem musel získat nějaký ten respekt. Ale oni celkem brzy pochopili, že se pro ně snažím být spíše spolužákem, na což nejsou na výšce zvyklí. Většina výuky probíhá tím klasickým způsobem. Já se to ale snažím dělat trochu jinak, ať je to studium interaktivnější a pro studenty záživnější.

Ovlivňuje věková bariéra váš vztah s ostatními profesory?

Je pravda, že se spoustou starších profesorů se neshodnu a některé věci bych chtěl dělat jinak. Už jsem ale taky pochopil, že člověk sám to změnit nemůže, je to moc velký kolotoč.

Spolu s panem Matuškou jste se podílel na vzniku Informačního systému? Jak jste na tento nápad přišli?

Informační systém byl mým maturitním projektem. Od Michala Matušky přišel podnět, že ten současný systém nevyhovuje a že by to chtělo udělat něco nového.

Právě Michal Matuška mě přivedl k tomu, abych udělal aplikace, které by nebyly jenom do šuplíku, ale mohly by být pro někoho užitečné. Začalo to aplikací na objednávání obědů, pojmenoval jsem ji Obědníček.

Nejprve to používalo jen pár desítek studentů u nás na gymplu, ale pak si toho všimla firma, která se zabývá objednáváním obědů v jídelnách po celém Česku. Převzali to ode mě a zaměstnali mě. Aktuálně to používá zhruba 100 000 lidí, stal se z toho docela velký projekt.

Začalo to Michalovým nápadem, co by se dalo udělat. Stejné to pak bylo s Informačním systémem. Původně jsem měl jako maturitní projekt něco jiného. Pak ale přišel Michal s myšlenkou ohledně Informačního systému, a tak jsem udělal ten.

Jste člověk, pro kterého je technika docela důležitá... Dokážete si od ní držet odstup?

Je to pro mě docela těžké, ale snažím se. U počítače trávím strašně hodně času. Je mojí prací, ale také mým koníčkem. Mimo pracovní dobu připravuji výuku, pomáhám studentům, dělám volnočasové projekty nebo si jen hraji hry.

V rámci zachování zdraví se ale poslední dobou snažím být aspoň trochu aktivnější, což neznamená, že trávím na počítači méně času. Je to něco, co bych měl zlepšit. Ale musím říct, že je to pro mě hodně náročné.

Kdybyste se dokázal vrátit v čase zpátky do svých studijních let a říct svému tehdejšímu já nějaké moudro nebo radu, co by to bylo?

S tím, co se stalo, jsem byl zatím nadmíru spokojen. Na gymplu jsem dlouho nevěděl, co bych chtěl dělat dál. Pak mi můj dobrý kamarád, který programoval, ukázal jednu hru, kterou sám vytvořil. A v ten moment se mi to hrozně zalíbilo a řekl jsem si, že bych to chtěl umět taky.

Sám od sebe jsem se tak začal doma učit programovat, což bylo bez učitele dost neefektivní. Tím, že jsem to dělal dostatečně dlouho, jsem se ale dokázal dost zlepšit. Toto byl pro mě hlavní boost, který mě nasměroval k  dalším životním krokům a studiu.

Přijde mi, že už jsem kontakt z budoucna, který by změnil můj směr, měl. Moc nevím, co bych chtěl změnit, kdybych měl tu možnost. Jak už jsem říkal, s tím, co se stalo, jsem nadmíru spokojen.

Chtěl byste něco říct současným studentům našeho gymnázia?

Nebát se toho, že se špatně rozhodnete při volbě výšky. Když to nevyjde, dá se to zkusit znovu. Od toho tam to studium je, aby se člověk našel a dělal to, co ho bude bavit. Když to nevyjde hned napoprvé, není to konec světa.

Když změníte obor, neberu to jako ztracený čas. Člověk se na výšce vždycky setká s novými lidmi, získá nové názory, rozšíří si obzory a naučí se věci, které možná vypadají, že mu k ničemu nebudou, ale časem se ukáže, že to tak není.