Byl čtvrtek 5. září 2013. Nastala sedmá hodina ranní. Všichni “prváci“ jsme stáli, plní očekávání, na parkovišti Josefa Kotase. Po krátkém vyčkávání přijely dva autobusy, do kterých jsme se i s primány nakonec nasoukali. Po hodině jízdy konečně dorážíme na místo určení, tedy hotel Srdce Beskyd na Čeladné. Nastalo další vyčkávání, tentokrát na ubytování do pokojů. I to jsme přes velmi chladné horské počasí přetrpěli a dočkali se vytoužených klíčů s číslem našeho pokojíčku. Na pobytu se o nás starali naše paní třídní profesorka Jana Kotassková, pan profesor Vojtěch Vlček a paní školní psycholožka Jana Hořínková.
Po ubytování přišel na řadu samotný program “adapťáku“. Začali jsme krátkým seznamováním pomocí hry “Reportéři ČT“. Vytvořili jsme si dvojice a pokládali jsme si navzájem různé otázky týkající se například našeho bydliště nebo našich koníčků. Zjistili jsme plno zajímavých informací, například, že Lucka chová doma slepice, nebo že Katčin králík je vlastně beran. Po této seznamovačce přišla na řadu další hra s názvem “Včeličky“. Našim úkolem bylo vyrobit si z roliček od toaletního papíru tzv. brýle včeličky. Nakonec jsme tento pro některé možná až příliš těžký úkol zvládli a vydali se na hrací plochu u ohniště. A co bylo našim úkolem v samotné hře? Nasadili jsme si brýle a dostali jsme každý jedno brčko. Ve skupinkách jsme pak měli za úkol nasávat ze země těmito brčky med v podobě barevných papírků. Opravdu jsme se při hře pobavili a snědli hodně beskydské trávy a hlíny. Následoval oběd a krátký odpolední “klid“. Asi ve tři hodiny odpoledne jsme se vydali nedaleko pod hotel na rozcestí. Tam nás čekala další z mnoha her. Tentokrát jsme si vytvořili čtyři skupinky. Měli jsme za úkol doběhnout nahoru do lesa, najít na stromě papír s číslem naší skupiny, zapamatovat si co nejvíce symbolů a co nejvíce jich nakreslit do papíru u místa výběhu. Jednou ze zapisovatelek se stala i naše spolužačka Monika Procházková, která se i přes své upoutání na invalidní vozík stala plnohodnotnou součástí pobytu. Byl tady večer a přišly na řadu dvě noční hry. V té první jsme si vytvořili dvojičky. Jeden člen si vzal šátek a druhý se chytl lana a toho druhého vedl přes strastiplný lesní terén nahoru do cíle pro bonbonek. V druhé hře jsme si tvořili trojice a v těchto malých uskupeních jsme se vydali s baterkami na cestu po okolí hotelu po stanovištích, na kterých jsme se dozvěděli další směr cesty. Na konci nás čekal vzkaz: Dobrou noc! Následovala cesta zpět na hotel a sladký spánek.
Druhý den ráno jsme vstali a vydali se na naše oblíbené místo u ohniště, kde na nás čekaly dvě studentky třetích ročníků, aby nás seznámili s učením a chodem gymnázia. Pak se ještě představil kroužek Červeného kříže. Následovalo balení, poslední hry jako HUTUTU nebo přemisťování osob přes pavučinu a konečně oběd. Po něm jsme se už vydali zpátky domů, do Ostravy. Myslím si, že jsme se na adaptačním pobytu dobře “zadaptovali“ a vytvořili si spoustu nových přátel. Na závěr bych chtěl za všechny studenty poděkovat všem, kteří se o nás na pobytu starali, tedy paní třídní profesorce Janě Kotasskové, panu profesorovi Vojtěchu Vlčkovi a paní školní psycholožce Janě Hořínkové.
