Dne 22. 10. 2012 se na naší škole uskutečnila akce Setkání s historií. Zavítalo k nám sedm pamětníků nacistické a komunistické perzekuce, s nimiž mohli studenti tříd vyššího gymnázia a kvart besedovat. Navštívili nás bývalí vězni z Osvětimi, Terezína, komunistických táborů v Jáchymově a věznicích v Leopoldově a Valdicích, děti politických vězňů: Luděk Eliáš, herec, vězeň z Terezína a Osvětimi, PhDr. Věra Andrysíková, vězeňkyně nacistických koncentračních táborů – vězněna jako dítě v Terezíně, Eva Vláhová, dcera politického vězně 50. let, Ing. Rostislav Sochorec - jeho otec zemřel ve vazbě StB, sám narukoval k PTP, tzv. černým baronům, Eva Langrová, dcera politického vězně komunismu, Zdeněk Růžička, politický vězeň 50. let, Leo Žídek, politický vězeň komunismu.

Studenti absolvovali vždy dvě besedy a poté zhlédli dokumentární film z produkce Člověk v tísni. (např. Nikomu jsem neublížil - o agentech StB, Člověk, který přecenil českou duši, o pilotu Bryksovi ad.) Průběh akce dokumentovala pro zpravodajství Události v regionech také Česká televize. Naše škola se zorganizováním této akce zároveň připojila k projektu Příběhy bezpráví, organizovanému Člověkem v tísni.

Přednášky nám zajímavě přiblížily toto období. Uvítala bych více takových akcí. Je lepší slyšet věci od přímých pamětníků, než jen poslouchat holý výklad učiva v hodině. (Anonym)

Přednáška byla zajímavá, dozvěděli jsme se, jak to všechno za minulého režimu a druhé světové války bylo. Pamětníci se snažili říct nejzajímavější informace, aby nás to bavilo, a zároveň jsme se dozvěděli mnoho informací. Film na podobné téma tyto přednášky zakončil. (Vráťa)

Ukázky byly zajímavé, ČT srandovní. Příště bych byla ráda, kdyby se u nás na škole objevili pamětníci znovu, ale zase jiní. (Simča)

Beseda s panem Růžičkou byla zajímavá, hlavně jeho popis, jak probíhalo vyšetřování a výslechy ve věznicích za doby komunismu. Bohužel mluvil dost tiše a rušily nás sekačky zvenčí. Více se mi líbila beseda s panem Sochorcem a jeho příběh. Film o panu Bryksovi byl také zajímavý a obdivuhodný. (Anonym)

Moc se mi líbilo vyprávění pana Žídka. Jeho životní příběh mě zaujal nejvíc, protože velmi obdivuji jeho odvahu, a to, že si vždy stál za svým názorem. Hodně se mi líbil film o holocaustu, i když některé okamžiky v něm nebyly zrovna nejhezčí. Za celý projekt jsem ráda, protože si člověk uvědomí, jak si vlastně dobře žije. (Míša)

Setkání s pamětníky bylo pro mě velmi zajímavé, je super si doplnit pohled na tehdejší dobu přímo od lidí, kteří si ji pamatují „na vlastní kůži“. Trochu mě mrzí, že jsme neměli všechny pamětníky. Doufám, že příští rok setkání opět proběhne, je přece dobré vědět, jak se žilo lidem za jiného režimu. (Vojta)

Jaký pocit byste měli, kdyby vám odvedli otce, kdyby vás nepustili k maturitě, a navíc jste strávili 8 let v kriminále. S tím nás seznámili pan Žídek a paní Langrová, kteří si toto prožili. Vyprávění pana Žídka mě zaujalo nejvíce. Hlavním důvodem byla jeho odvaha vyslovit svůj názor a umět si stát za svým. Tento projekt se mi velice líbil a ukázal nám rozdíl mezi naším životem a životem těch, kteří byli trestáni, nebo zemřeli v době komunismu. (Natálie)

Pan Žídek nám nejen vyprávěl svůj příběh, ale seznámil nás se současnou situací a možnými výhledy do budoucna, kterým na rozdíl od médií lze věřit. Od paní Langrové bylo zajímavé poslouchat vyprávění zažité očima dítěte, popsala nám i následný vliv její situace na rodinné vztahy. Dřív by mě ani nenapadlo, jaké to může mít následky. (Veronika)