Ve dnech 18. a 19. listopadu se uskutečnil na VŠB-TUO odborný víkend zaměřený na seznámení studentů středních škol s oborem biomedicínského inženýrství. Tyto dva dny jsme měli za úkol sestavit EKG (neboli elektrokardiograf).
První den jsme se sešli v plném počtu (8 lidí ze septim a oktáv + paní profesorka Sládková) v 8:45 před jednou z budov komplexu VŠB. Některé nejmenované paní profesorky měly sice zpoždění, ale stejně tak i organizátoři této akce. Spolu s žáky ostatních škol (Volgogradská a Kratochvílova) jsme začali sérií přednášek, počínaje představením celého projektu odborných víkendů, přes bezpečnost v laboratoři, seznámení se s návrhem desky plošných spojů (tzv. plošňák) a pájením ("Hlavně bacha na studeňák!"), techniku elektronických přístrojů a měřících přístrojů, až po cvičné pájení, protože jinak bychom jim to zajisté všechno zničili. Výše vyjmenované přednášky (až na některé pasáže - např. pouštění instruktážních filmů) ubíhaly celkem rychle. Byl nám vysvětlen rozdíl mezi pájkou (pájecí materiál) a páječkou (pájecí udělátko), byli jsme zasvěceni do tajů páječského argotu (oficiálně páječka se slangově řekne pájka, kdežto oficiálně pájku nazve ostřílený páječ cínem – ač je to SnPb). Po vstřebání všech těchto mysl matoucích informací jsme šli do "labíny" (tento termín je používán v kruhu vysokoškolských bioinženýrů, rozuměj laboratoř), kde jsme okusili, někteří prvně, práci s pájkou prakticky. Ač ze začátku pomalu, jsme to ke konci mnozí rozjeli naplno a předběhli léty protřelé a zkušené elektrotechniky z Kratochvílovy školy. Po tak těžké práci jsme dostali zasloužený oběd v menze, kde se prý, jak mi bylo řečeno, kuchařky nezdraví jako u nás (děkuji tímto Kristýně Kvitové), proto mi odpovědí bylo pouze mlčení. S plným břichem a s pocity vítězství a naděje, nebo naopak zmaru a skepse jsme se rozešli každý k sobě domů plni očekávání zítřku.
Druhý den jsme se ve stejný čas, na stejném místě, tentokrát bez opozdilců, sešli ve stejném počtu. Začli jsme teoretickou přednáškou o EKG samotném, zahrnující vznik, snímání, šíření, zpracování a vizualizaci elektrokardiografu. Po svačince jsme pokračovali přednáškou o analogově-digitálním přenosu (ADP) a softwaru. A pak to přišlo! Nervózní, neklidní jsme šli spletitými chodbami vysoké školy směrem do labíny. Po několika desetiminutách, mnoha překážkách, psychicky i fyzicky vyčerpaní jsme všichni svůj EKG modul složili a všem fungoval. Proto se hodí říci, že tým 9 lidí zastupujících naši školu v tomto projektu podal úctyhodný výkon a každý si zaslouženě domů odnesl trofej v podobě elektrokardiografu.
Členové Expedice – Matěj Kapošváry, Václav Chochola, Monika Spasovová, Kristýna Kvitová, Barbora Michalíková, Tomáš Vilím, Daniel Adámek, Jonáš Neuvirt, paní prof. Jana Sládková.
