Ke konci velké přestávky se celá letošní třída francouzštiny sešla u vrátnice. Pro jistotu jsme si ještě opakovali nezbytné fráze a věty, abychom je tváří v tvář francouzsky mluvícím číšníkům či číšnicím byli schopni použít. Ve tři čtvrtě na jedenáct jsme pak opustili školu, v řadě po dvojicích a pro jistotu dvakrát přepočítáni.

Po krátké jízdě tramvají do centra Ostravy jsme konečně dorazili ke kavárně La petite conversation. Bylo tam příjemně útulno, z kuchyně se linula francouzská hudba a myslím, že si vůbec nebudu vymýšlet, když řeknu, že když jsme všichni seděli směstnáni u jednoho dlouhého stolu a nosem nasávali aroma kávy, polévek a ostatních specialit, které kavárna nabízela, sbíhaly se nám sliny. Všichni jsme francouzsky požádali o jídelní lístek a následně si objednali – obsluha sem tam opravila chybu ve výslovnosti. Poseděli jsme v kavárně hodinu nebo dvě, povídali si a objednávali si pokrmy a nápoje, na které při naší krátké návštěvě ku příležitosti Francouzského podzimu nebyl čas. Nakonec jsme - samozřejmě také francouzsky – požádali o účet, zaplatili a se sborovým Au revoir kavárnu opustili.

Poté co jsme dorazili na "konečnou" naší exkurze, na tramvajovou zastávku, a paní profesorka nám dala rozchod, jsem uvažovala, jestli se nemám do kavárny LAPECO zase vrátit. Ale pak mě napadlo, že ještě není všem dnům konec a můžu tam vzít třeba rodiče nebo spolužáky, kteří tam s námi nebyli.

V kavárně se mi moc líbilo a těším se na další akci s francouzštinou.