Londýn, Paříž, Madrid – naši studenti rádi cestují. Proč si nezajet do Vídně? Septimy a 3. ročník se učí o rodu Habsbursků a jeho úloze v českých dějinách. Proč se tedy osobně nepodívat na místa, která byla pro mnohé členy jednoho z nejstarších evropských panovnických rodů domovem a odkud vládli nejen celé rakouské monarchii, ale i Svaté říši římské?
Od nápadu nebylo daleko k realizaci exkurze. Martin Brychta zajistil spojení, ubytování a vstupy, Miroslava Fialová pak výklad. A tak jsme vyrazili. Počasí nám docela přálo, nepršelo, bylo sice trochu chladněji, ale co byste v listopadu chtěli, že.
Hned po ubytování jsme vyrazili do barokního kostela Karla Boromejského. Tato monumentální stavba byla postavena za vlády císaře Karla VI. jako projev díků za odvrácení epidemie, která postihla 8000 obyvatel Vídně. Na náměstí Marie Terezie jsme mohli obdivovat nejen sochu panovnice, ale též dvě totožné budovy Přírodovědeckého a Uměleckohistorického muzea. Společně jsme zvolili prohlídku toho Uměleckohistorického, které patří mezi nejvýznamnější muzea umění v Evropě. Procházeli jsme císařskou klenotnicí, obrazárnou, prohlíželi si sbírky zbraní a starožitností a litovali, že nemáme více času. Ještě jsme stihli zimní sídlo Habsburků – Hofburg a chrám sv. Štěpána, nádhernou ukázku gotické architektury. V osobním volnu navštívili někteří z nás Prátr, některé atrakce prostě musíte vyzkoušet, jiní šli na koncert, do muzea či galerie, každý trávil večerní čas podle svého vkusu.
Druhý den dopoledne jsme měli objednaný vstup do letního sídla Habsburků – Schönbrunnu. S hlasovým průvodcem v ruce jsme procházeli místnostmi, ve kterých žila se svou početnou rodinou Marie Terezie, viděli stůl, za kterým sedávala, když podepisovala reformy, a odkud řídila monarchii. Komnaty císařovny Sisi, císaře Františka Josefa I., návštěvní salóny, reprezentační místnosti, to vše v nás zanechalo hluboký dojem. Ještě jsme našli sílu na procházku po schönbrunnských zahradách, vyšli se podívat na Glorietu, i když nohy už hlasitě protestovaly. Pár hodin volna na prohlídku dalších památek a zajímavostí Vídně (a že jich je), a už jsme zase seděli ve vlaku domů. Uchození, unavení, ale spokojení.
